pár poznámek mimo ... slintající bestie r. 2018

1.      12.

Tentokrát to bude opravdu kratší až krátké, slibuju. Nějak mi nestojí za to se v tom babrat dobu delší než nezbytně nutnou. Ale přece jen pár slov k uvedení do souvislostí. Už měsíc se tu dost mimo standardní indické poměry civilizuju, nejdřív Solang, teď Amritsar. A to mj. znamená prakticky každodenní přístup k internetu, a tedy i k českým zprávám. Přestože už dávno vím, že bych měl tento rozměr života úplně minimalizovat, nedá mi to a stejně ten domácí bordel sleduju. Holt železná košile – ale zapracuju na tom, slibuju dokola sám sobě. Každopádně teď se mi to ještě nedaří a tak si vlastně vědomě škodím. Připomíná mi to Dostojevského romány nebo Viscontiho filmy – člověk se jakýmkoliv kontaktem s nimi ušpiní, jak jsou skutečné, reálné.

Pochopitelně jde – právě teď – o další veselý příběh spojený s našimi vrcholnými státními představiteli. S těmi, které jste si sami zvolili – a před kterými já jsem na útěku. Člověka by to asi nemělo překvapovat, ale přece jen … Co? Ale teď k tomu, proč tohle píšu, de facto k sebeobhajobě: kamarádka a nadřízená mého kamaráda a kolegy mi prý nepřímo vzkázala, že chlap v nejlepších letech, což jsem tedy měl být já, by měl dělat něco pořádného, jako vychovávat, šatit a živit děti a ne se courat někde po kopcích a ve stanu si číst knížky. Většinu života bych s takovou výtkou i souhlasil a pominu-li fakt, že bezdětný nejsem jen a pouze vlastním rozhodnutím, považuju právě takovou činnost z pohledu společnosti za tu vůbec nejdůležitější. Takže ano, mea culpa, uznávám.

Jo, zrovna teď třeba tihle.
           Ale o ně ani tolik nejde ...

Druhý rozměr má ale také svůj význam – a teď určitě největší za můj dospělý život. Ta milá a sympatická dáma je totiž jediný člověk z masa a kostí, jediná z těch, které znám jménem, kdo volil v současnosti nejsilnější českou politickou stranu. Počítám, že to činila dobrovolně a nedělá jí problém své jednání minimálně sama před sebou obhájit. 
No, a já se teď věnuju courání po horách a válení všude jinde právě proto, co ona a její názoroví souputníci … dělá. Jak už jsem dříve psal, nevadí mi ani tolik ti nominálně vládnoucí, ale ti, kteří je tam dostali. A přes všechny ty šílenosti je tam udržují.

Jako člověk nezdravě se o politiku zajímající znám asi všechna myslitelná zdůvodnění a motivace současného stavu. Přesto je to pro mě nepřijatelné a svým způsobem obtížně vysvětlitelné. A také děsuplné z hlediska představ o možném budoucím vývoji. Když lidé opakovaně po pětiletých zkušenostech zvolí znovu jako prezidenta XX – v situaci, kdy se žije nejlépe v dějinách, není (zatím) žádný větší ekonomický problém, uprchlíků je tu dvanáct  atd., co asi budou dělat, až bude vše vykazovat parametry, jaké byly denním chlebem třeba počátkem tohoto desetiletí? Když teď volí YY a ZZ, jim podobné a ještě horší, všechny ostatní válcuje  tzv. softprotestní strana, koho budou volit, až nezaměstnanost bude, zase, pětkrát vyšší?

Vysvětlení toho co se dnes děje a čeho je plný i Český rozhlas Plus, zde spolu s Echo24  a Seznamem mé hlavní zdroje informací od nás, jsou různá. Často se vzájemně vylučují, ale to není nic výjimečného. Každý má právo na svá vlastní, nikdo mu ty jeho nemůže brát a jiné vnucovat. Moje vlastní vysvětlení takové, a to už jsem také nedávno psal, že klíčovým momentem je všudypřítomná a hlavně rozrůstající se neochota, a postupem času snad už i neschopnost, používat rozum. Vnímat věci v souvislostech a dnešek vidět prismatem toho, co jsem viděl teprve včera. 

Za svůj dospělý život neznám v takovém rozměru nic srovnatelného s tím, že by nejmocnější muži země byli dnes a denně usvědčováni z toho, že včera lhali – nebo lžou dnes. Tolik veřejných prohlášení, která se navzájem zcela vylučují – a přitom něco takového už nikoho nepřinutí ani k tomu, aby vše musel nějak vysvětlovat. Prostě to se smíchem přejde a zvolí strategii věčně uráženého a pošlapávaného zastánce dolních deseti milionů – možná proto, že zhruba tolik na dotacích denně čerpá, mě napadá. Všeobecně dostupné informace a nahrávky po jeho voličích stečou, jako by neexistovaly – možná i to je ta Baumanova tekutá doba; byť asi ne, protože ten to myslel úplně jinak. A nakonec lidé jako on za to sami tak trochu můžou, ale to už moc provokuju.

A to vše ve stavu, kdy je česká i globální ekonomika uměle udržována na růstové trajektorii (její hodiny už tikají, ale to je o něčem trochu jiném) a kdy se dostupnost informací úplně vymkla z kloubů, ve srovnání s čímkoliv známým z historie. Nemůžu si pomoci, ale nic mi jako vysvětlení nesedí tak, jako plošná a zrychlujícím se tempem narůstající všeobecná hloupost plynoucí z degenerace rozumových schopností podstatné části populace. Moc dobře znám, mj. proto, že je sám léta používám, argumenty proti. Sám nesnáším elitáře všeho druhu a všechny bezvýhradné a nikdy nepochybující nositele jediné pravdy (ač jsem sám z něčeho takového obviňován). Ale prostě …

Jasně, že cestu dnešním vládcům prošlapali ti předchozí, kteří totálně selhali, a ještě pořád nenabízejí žádný pořádný důvod, aby s nimi větší počet voličů spojoval své naděje do budoucnosti. Ale tohle tady bylo od té doby, co svět světem stojí – a co je demokracie demokracií. Proč jen to je dnes tak strašné, když by vůbec nemělo, minimálně nemuselo? Už čtvrtstoletí mě baví sledovat vývoj diskusí historiků, teď skáču jinam, zda nástup Adolfa Hitlera byl primárně daný jeho osobními schopnostmi, nebo situací, v jaké se po 1 světové válce, bezprecedentní porážce a rozkladu státnosti nacházel německý národ. A své studenty jsem vždy učil, že kdyby nebyl Hitler, bylo by to plus mínus stejné, protože by přišel někdo jiný, kdo by to, co leželo v Berlíně a Mnichově na ulici, zvedl a využil. Tisíckrát jsem četl, že jméno Hitler se nemá v argumentaci používat, protože tím jakákoliv diskuse končí a nastupují čisté emoce, ale je mi to tak nějak jedno. Takže ho tam nechám.

A dále: jsem hluboce přesvědčen, že ti borci u vesel jenom využívají situace ve společnosti a jsou v tom z různých důvodů schopnější, než ostatní – ale že by to s kýmkoliv jiným dnes bylo podobné. Resp. že to momentálně vlastně nemůže být moc jiné. Co mě nutí se smát, ale zároveň ve mně probouzí obavy z budoucnosti, je ta „slintající bestie“ pohybující se v ulicích, na náměstích, v nákupních centrech, ale i na universitách. Všichni ti, které vůbec nenapadne, jak se jim ti nahoře smějí a jak jimi pohrdají – a ti současní nad Vltavou bezpochyby nejvíc ze všech, kteří o jejich hlasy usilují. 

Jeden je snad už od narození ukázkový elitář pohrdající nevzdělanou masou (opakovaně to už od prvních vystoupení po roce 1989 prezentoval), druhý boháč žijící z daní placených zoufalci, kteří se nikdy nedopočítají nul na jeho osobním účtu. Oba těmi, co jim tleskají, z duše pohrdají, ale přesně vědí, co jim v ten který okamžik předhodit. Nikoliv náhodou oba svého času patřili k jediné státostraně – to už se nenosí zmiňovat, ale dnes můžeme krásně vidět, čemu také zasouvání věcí pod koberec může sloužit. Oba lžou, ale vědí, že si to mohou dovolit, protože „datové“ masy vytěsnily pamatování si čehokoliv a každý den začíná nanovo. Nejen každý člověk, ale už i každý okamžik je „tabula rasa“ a je možné do něj cokoliv vložit, prakticky už bez rizika, že by se někdo ozval a upozornil, že tady něco nesedí.

I. Bergman, Hadí vejce. Za pár let
                to tenhle zástup rozsekne

Nikdy bych nevěřil, že jako věčný odpůrce čehokoliv revolučního a jako definiční stoupenec konzervativních ideálů budu někdy vyzývat ke vzpouře. Ale mám pocit, že dnes už to asi bez revoluce nepůjde. Doufám, že se jeden můj Kamarád nebude zlobit, když prozradím, že mi nedávno psal totéž, přestože sám v politice tak trochu jede. Mám ve zvyku jeho názory nebrat na lehkou váhu. A také mám ve zvyku  dávat dál to, co mi chytří přátelé řeknou či napíšou. Takže ...

Na revoluci je vždy riskantní to, že přináší, co nikdo nezná, že známé zlo nahrazuje neznámým a nevyzkoušeným – ale povětšinou zase zlem. Ta, k níž já vyzývám, v tomto smyslu revolucí není – je zatažením brzdy, návratem. K rozumu, ke kořenům, z nichž jsme se nechali vytrhnout, k sobě samému. A útěkem před davovým a datovým člověkem. Pro mě to momentálně znamená do ... tundry.

Pardon a díky.