pár poznámek mimo ... třídní nepřítel CO2.0

Snižování emisí CO₂ převzalo otěže klíčového tématu veřejného prostoru. Vládne deklarovaná a již témě nezpochybňovaná jednota v názoru, že se klima otepluje, že se tak děje vlivem lidské civilizace a že hlavním zdrojem znečištění způsobujícím oteplování jsou emise skleníkových plynů. A z nich že CO₂ je právě tím nejškodlivějším. Logicky se tedy hledá cesta, jak si s jeho emisemi poradit, abychom – jak jsme varováni - zastavili procesy ohrožující ve svých důsledcích lidstvo v jeho dnešní podobě jako takové.

            Poslední otázka je dnes tou aktuálně nejdiskutovanější – protože všechny předchozí už jsou údajně nezvratně zodpovězeny a v odpovědích na ně panuje široká shoda vědeckého světa. Autor těchto řádků o něčem takovém zdaleka přesvědčen není a jako ekonom a hospodářský historik dospěl dlouholetým k přemýšlením k třem klíčovým otázkám, které se problematiky tzv. změny klimatu týkají. Jsou to: 1. Dochází skutečně ke změně klimatu, která by vybočovala z dlouhodobých, vědecky doložených trendů? 2. Dochází k tomu primárně díky činnosti člověka a nárůstu emisí CO₂? 3. Má lidstvo možnost s tímto vývojem něco dělat?

            Tyto otázky musejí při zachování elementární logiky předcházet hledání odpovědi na otázku po možnostech snižování znečištění CO₂. Jak vypadají jednotlivé odpovědi?

1. I na základě měření, z nichž současný vědecký mainstream vychází, k něčemu takovém v žádném případě nedochází. V období vrcholného středověku panovaly na Zemi teploty prakticky totožné s těmi dnešními. Klima se vyvíjí v cyklech, z nichž pouze některé jsou zatím popsané a prozkoumané a které mají různé délky trvání. V 70. letech 20. století (!!!) se za stejnou hrozbu jako dnes oteplování považovalo hrozící globální ochlazování, které trvalo zhruba od poloviny století. Vždy v historii lidstva docházelo ke kritickým situacím (neúroda, hladomory a války) v dobách, které byly teplotně podprůměrné, nikoliv naopak, jak dnes zaznívá ze všech stran.

2. V časech dinosaurů byla koncentrace CO₂ o jeden řád (uvádí se zhruba dvacetinásobek) vyšší než je dnes v době hrozby globální karbonové apokalypsy. Člověk určitě planetu znečišťuje, ale jen do určité úrovně ekonomické vyspělosti (uvádí se 8000 USD na hlavu a rok), od této úrovně výše se pak naopak životní prostředí zlepšuje. Znečištění se však neděje prostřednictvím emisí CO_2, ale nejrůznějších jedů, odpadů a dalších zplodin. Existují dokonce seriózní vědecké názory, které říkají, že pouze díky CO₂ je planeta v chladném vesmíru obyvatelná.

3. Není tak dávno doba, kdy se do odborné diskuse dostávaly jasné důkazy o tom, že možnosti člověka jakkoliv ovlivnit klima jsou minimální až žádné – ve srovnání se sluncem a jeho činností, která je pro klima absolutně určující. Usilovat o snižování emisí CO₂ za každou cenu je činnost, která je možná technicky realizovatelná, ale určitě ve svých důsledcích škodlivá mnohem víc, než čemu se díky ní má zabránit.

Přežití lidstva v jeho dnešní podobě je při současných technologiích zcela nemyslitelné bez fosilních paliv. Ta umožnila západní civilizaci za poslední dvě staletí zbavit se strukturální chudoby. Do průmyslové revoluce byla drtivá většina ekonomik takřka čistě agrární a používané zdroje energie byla primárně živočišné. Tepelná energie se pak získávala spalováním dřeva. Tím, že nutíme méně rozvinuté země k omezení uhlíkové ekonomiky, odsuzujeme miliardy obyvatel k ustrnutí ve vývoji a zacyklení se v nekonečné chudobě. Jinou, čistě teoretickou alternativou, je, že se vyspělý svět „podělí“ s tím méně rozvinutým o svou životní úroveň. To je proveditelné na papíře, ale jinak bez použití fyzického násilí určitě ne. Ale i kdyby k tomu došlo, něco takového zcela vylučuje stav, kdy na planetě žije přes 7 miliard lidí. Každý ať si přebere, co z toho vyplývá. Takové názory už se bohužel objevují a jsou považovány za méně extrémní a nebezpečné, než třeba ten, který je v tomto textu prezentován.

Západní civilizace stojí na aristotelsko-tomistické dominanci rozumového chápání světa. Západ zbohatl proto, že rozum dříve a účinněji předřadil všem ostatním formám poznání a dokonce i to náboženské na racionálno navázal. Dnešní rovina klimatické debaty se již od rozumu zcela odtrhla.  Přitom věda je s rozumem od samých počátků definičně spjatá. S rozumem a pamětí. Je to pár let, kdy se titíž odborníci, kteří dnes vyzývají k okamžité akci, zcela blamovali a mnozí byli dokonce usvědčeni z vědomého podvádění. O patro níž jsou ti, kteří před dekádou horovali pro biopaliva, aby dnes „průmysl biopaliv“ označovali za jeden z klíčových zdrojů uhlíkového znečištění.

Planeta nějak unese i experimenty s likvidací uhlíkové stopy – jen to bude stát obrovské množství peněz, zdrojů a mentální energie lidí. Tedy vše, co by mohlo přispět k tomu, že se budeme mít na planetě všichni lépe. Smutné je, že v časech demokracie před něčím takovým téměř není úniku.

Pozn.: Text byl psán pro nejmenovaný celostátní deník, tedy s požadavkem na rozsah a jistou míru umírněnosti a diplomatického vyjadřování. I tak toho bylo moc resp. málo. Veškeré údaje uvedené výše vycházejí z vědeckých studií, v drtivé většině z těch samých, které používají klimatologové napříč planetou.