hlášení z cesty na východ VIII - a na jih I


Milé děti,
píšu po krátké přestávce, protože kdybych to neudělal, byla by ta přestávka zase naopak moc dlouhá, takže … jsem zvolil tuto variantu. Ale zase to bude krátké, takže to nebude nijak zvlášť bolet.
Zrovna už třetí den vysedávám v tasmanském Hobartu. Čekám tu na zbytek své výpravy, drahé přátele Alenu, Miriam a Vaška, s nimiž si padneme do náruče, něco si předáme a zase se cca na 8-10 dnů oddělíme – abychom spolu pak nějakých 5 týdnů svorně pobývali tady a pak na Zélandu. Ale to jsem nějak přeskočil, čili popořadě.
Amritsaru u sikhské rodiny kamaráda Veera to bylo mimořádně odpočinkové a ke konci vysloveně roztomilé. Zejména s matinkou Pradjhot jsme si padli do noty a jakmile jsme odhalili, že sdílíme podobný smysl pro humor, bylo to dost zábavné. Jednak tedy rodina, jednak jejich hosté – kus vily pronajímají pod airbnb, takže jsem potkal spoustu zajímavých, příjmově i jinak zřejmě dosti nadprůměrných Indů. Fungoval jsem jako exotická rekvizita, ale vedli jsme i dosti zajímavé rozhovory na různá témata.
Vrcholem všeho vždy bylo, když paní domu vytáhla krabici s mými rohlíčky, které, jak očekávám, v dohledné době úplně rozvrátí indickou kuchyni. Takový kulinářský úspěch jsem v životě zatím nezaznamenal, to mi věřte.
Každopádně se neodvratně blížilo datum mého odletu, již dávno stanovené na 3. 12. Po docela zásadní změně z toho nakonec bylo 4. 12., ale těsně po půlnoci. Z hromady hodin na prohlídku slavného singapurského letiště byl nakonec poměrně těsný přestup (mezi plánovaným příletem a odletem byla hodina a půl), ale vše nakonec dopadlo dle očekávání, tedy dobře, mj. třeba i proto, že moje odletová brána byla asi deset metrů od výstupového příchodu z letadla. Aby té radosti a vychvalování toho, jak nade mnou moji strážní andělé bdí, nebylo až tak moc, musím sdělit, že v Amritsaru mi za nadváhu napočítali v přepočtu 10 000 kč (není překlep)!!! Sice jsem to dramaticky srazil, ale stejně to více než zdvojnásobilo to, co jsem za celý pohnutý život na těchto letištních příplatcích vyplázl. Šmejdi to jsou, navíc v letadle úplně všechno za peníze, takže … Jedna noc v letadle, přestup v Singapuru, druhá noc v Melbourne na letišti, všechno o hladu, pěkně jsem vypadal.
Björk, ach I
Ještě, že v prvním letu byly letušky, které splňovaly velmi vysoké standardy. Zejména ta pečující o moji část letadla tedy, jaksi … že. Kukadla něco mezi Björk a Nšo-či, zhruba dvacet let, asi Číňanka, značně, ehm, subtilní, prostě … Navíc se jmenovala Erra, ach. Tak jsem si tu nadváhu aspoň takto vybíral, no, příroda, co už.
5. 12. ráno jsem tedy dosedl v tasmanském Hobartu. Časový posun proti Indii 5,5 hodin, proti domovu 10 h – a půl roku k tomu, jak mě upozornil po skypu pan Láznička. Došlo mi, že letos úplně vypustím zimu a že tedy když hned po návratu domů z plného léta odjedu za polární kruh, bude to pro můj těžce zkoušený a zchátralý organismus pěkná pecka. To teda bude, ech.
Každopádně přebývám v hostelu, kousek od centra, klasické osazenstvo, po pěti měsících jsem první dny nevycházel z údivu, jak jinak ve srovnání s Indií všichni ti lidé v letadle, na ulicích a prostě všude vypadají. Sice až na nos a pusu všechny viditelné části těla párové, to jo, ale jinak, asi si to dovedete představit.
Nšo-či, ach II
Věnuji se tu shánění zásob, průzkumu trhu, čtení, běhání, takový můj civilizační standard – a hodně také těšení se, až z města vypadnu, což plánuju na sobotu nějak kolem oběda, až vyřídím všechno se svou českou skupinou.
Tasmánie patří k Austrálii, to tedy pro pořádek, kdyby náhodou někdo … Čili sice úplně na východě, ale jinak zcela západní země se vším všudy, tj. v naplno bujícím létě adekvátně oblečená děvčata, z nichž by takové kašmírské muslimy asi kleplo, půlka mládeže potetovaná, vlasy hrající všemi barvami, děravá kolena, skoro jako u nás. Akorát jsou tedy všichni extrémně ochotní a milí ve všech významech toho slova. Nákupy jsou vysloveně zábava – svou přípravu na zdejší pobyt jsem pojal již tradičně v logice Cimrmanova elastického zeměpisu a své informace si tu doplňuji tak, že se místních, každého, s kým mluvím, prodavačů úplně všech, ptám na jeho oblíbené  a nejoblíbenější místo tady a na základě toho si skládám obrázek o tom, co tady podnikneme. Plus jsem koupil a podlepil deset map 1:50 000, což je pro mě klíčový zdroj informací, také tradičně. Místní svému ostrovu – velikostí o cca desetinu menší než ČR s populací kousek nad půl milionu - láskyplně říkají Tassie (vyslovováno se „z“) a evidentně jsou moc rádi, že tady mohou žít. Nějak se jim není co divit.
Abych ale nevypadal zcela neprofesionálně, mám tu pro začátek, který spáchám sám, připravený Western Arthur Range, prý nejtěžší přechod tady, kolega Kutmon někde našel, že prý vhodný pouze pro jedince s masochistickými sklony, takže tím začnu. Pak se srazíme někde v horách s Vaškem a jeho děvčaty a vybereme si nějaké pěkné místo na Vánoce. Ty plánuji v maximální možné míře tradičně, nechal jsem si poslat „svoje“ cukroví (spáchané slečnou bejvalkou, za což jí patří nevýslovný dík), bude salát vzor paní Lázničková, nějaká obalovaná ryba – akorát tedy s tím sněhem to bude logisticky obtížnější.
Když jsem viděl na letišti v Melbourne vánoční výzdobu s pražícím sluncem venku, klepal jsem si na čelo, jací to jsou magoři, že vůbec nevědí, jak pravé Vánoce … Než mi tedy došlo, že onehdy v tom Betlémě asi těch závějí taky moc nebylo a že je docela sranda, jak se to člověku všechno rázem jeví v úplně jiném světle. Šéf hostelu vypráví, že Vánoce tady jsou pálící sluníčko, grilování, pivko, nohy na stole … No, vzhledem k tomu, že od roku 2001 trávím tyhle svátky v Obřím dole s p. Lázničkou a případnými dalšími dobrovolníky, bude to opravdu změna. Zatím vybírám, jestli to strávíme někde na pláži nebo u nějakého odlehlého horského jezera … Tedy asi takhle nějak budou vypadat letošní Vánoce pod Jižním křížem. Bude to asi lehce smutné, přece jen já na ty změny moc nejsem, ale třeba taky ne.
Jak jsem avizoval, provedl jsem průzkum trhu. Cenová hladina je zde cca přesně taková, jako – lehce kvízově řečeno – v Indii, akorát to, co je tam v rupiích, je tady v místních dolarech po přepočtu na české koruny. A jedna rupie jsou cca tři koruny. Kdo uhádl, vyhrál, a je tátou hub. Ale to mluvím o bydlení a restauracích, potraviny jako už je zvykem až na výjimky srovnatelné s cenami u nás, něco o trochu víc (pečivo, některé druhy ovoce, uzeniny, odhadem zhruba o čtvrtinu až třetinu dražší), něco o trochu méně (čokolády, různé omáčky, olivový olej, překvapivě i mnohé sýry, máslo, konzervativní pokrmy, třeba 425 g tuňáka v konzervě jsem pořídil za cca 20 kč), většina ostatního plus mínus autobus. Tedy nemá moc smysl sem cokoliv tahat, s výjimkou špeku, kterým jsem tady nikde nesehnal a který tvoří základní surovinu pro mé přírodní vyváření. Ještě tedy zbytek mám, ale tak max. na týden, pak přijde hladomor.
Chodím tu běhat, podél moře/řeky, je to krása, ale vedro. A jak jsem čekal, to jižní moře je něco jiného než moje milované severní, jinak voní, nemůžu si pomoct. Jinak znamená hůř, míň, takhle. Kdo chce vyzkoušet, může se mnou v létě na Hornstrandir, těším se tam jak malej. A včera i dnes jsem byl klusat s Dunajem ve sluchátkách, Dudlay a Rosol, a to vám tedy řeknu, že … Každopádně jsem zjistil, že takhle u hladiny moře mě to už zase skoro vůbec nebaví, obzvlášť ve srovnání s tím pobíháním v Hímálaji. Je už tedy asi jisté, že to bude mít co do činění s endorfiny a tímhle okolo. Nějak nevím, co s tím budu dělat, asi nic.
Literatura – ležím v Lidském jednání, jak jsem zmiňoval minule, je to skutečná intelektuální radost, víc, až to přečtu, což očekávám tak za 2-3 dny. Hodně často mám pocit, jako by Mises četl naše dnešní noviny a reagoval na to, co se zrovna teď děje. Napsáno cca před 70 lety. Doporučuju. O lásce, sexu atd. tedy ani řádka, zatím. A asi ani dál, co si pamatuju.
Písnička týdne je tedy speciálně australská, moje druhá nejoblíbenější místní kapela – a z těch tady i aktuálně působících asi vůbec číslo jedna. Dnes jsem se ovšem ptal jedné slečny prodavačky, nominálně hudební fanynky (plkali jsme o Pearl Jam a Alice In Chains) a ani po slabikování a pak už i spelování nikdy název neslyšela. Tak mi došlo, že asi až takové masové hvězdy to zase nebudou – ale to jsem vlastně čekal. Jo – a kdo bude čekat na zpěv, tak celých těch skoro osm minut a kus marně. Posílám rodině Přibylovic do Přibyslavi. 6. 1. tady koncertuje Nick Cave, už jsem psal, je vyprodáno, ale ono to nějak půjde, jako vždy. A koncertní sál je kousek od mé současné základny. To jsou věci.
Jo, novinka, stal jsem se přispěvatelem (převeliké poděkování letí mé elitní exstudentce Tereze Mynářové) nově vznikĺé české verze Deníku N, který k nám velmi nedávno přišel a po novém roce by snad měl vycházet i na papíře. Tak teď nějaká má povídání najdete tam, třeba to zbrusu nové tady. Jen tedy ale uvidíte pouze část, zbytek je za peníze - nijak závratné, ale prostě ne zadarmo. Tak bych navrhoval zvážit, jestli si to nedáte jako vánoční dárek …   
To je tedy zatím vše, zítra vyrážím, kdy se ozvu pak netuším, dost možná až po novém roce. Chápu, ale musíte to holt nějak vydržet, co byste si počali, kdybych třeba (zase) umřel. Tak trénujte. Jo, od zítřka bych měl mít zase svůj telefon,tedy české číslo. Jen tedy asi budu mimo signál. 
Pusku z jihu.


Komentáře